Vždy jednou za čas se prérijní myš zaměstnávala sbíráním padlých lusků fazolí. Každé ráno byla brzy ráno venku s prázdnou uzavírací hadí koží, kterou plnila padlýma fazolema a pomocí svých zubů odtáhla vždy domů.

Děvče se zachvělo. Příčinou nebyl strach, ale jistá předtucha. Spolu se svými bratry se právě nacházela na břehu řeky, protékající hlubokým kaňonem. Atmosféra tohoto místa byla podivně zlověstná. Děvče se znovu zachvělo a pak se podívalo na svých pět bratrů, kteří stavěli na novém působišti stan.

Bílá bizoní žena darovala Lakotům posvátnou dýmku s hlavičkou ve tvaru telete, a tím dala jejich životu smysl a řád. Již předtím putovali lidé po zemi po nespočetné generace, od té doby, kdy se v mlhavém dávnověku vynořili z podzemí. Ale až do zázračného zjevení Bílé bizoní ženy nebyli opravdovými Lakoty. „Než přišla dýmka, nic [...]