Massašusetsové žili ve státě, který je dnes pojmenován právě po nich – tedy Massachusetts. Konkrétně to bylo údolí řek Charles a Neponset. V současnosti zde stojí město Boston a jeho předměstí.
Massašusetsové nebyli velký národ. V roce 1614 obývali dvacet vesnic soustředěných kolem Bostonského zálivu o počtu asi tři tisíce lidí. Když do regionu dorazili v roce 1620 Poutníci, bylo jich jenom osm set. Puritáni v roce 1631 odhadli, že jich zbylo méně než pět set. Jedinci přečkali až do dnes.
Význam slova Massachuset znamená ‚Řada kopců‘.
Massašusetsové byli algonkíni a mluvili podobně jako sousední Narragansetti, Nauseti, Niantikové a Wampanoagové.
Samotný národ se dělil na šest menších podkmenů těchto názvu: Čikataubbut (Chickataubut), Nanepašemet (Nanepashemet), Manatahqua; Kato; Nahaton; a Kutšamakin (Cutshamakin)
Dochovali se i názvy všech původních vesnic: Agawam, Conohasset, Magaehnak, Massachuset, Mattapoist, Mishawum, Mystic, Nahapassumkeck, Nasnocomacack, Natick, Neponset, Nonantum, Patuxent, Pocapawmet, Sagoquas, Saugus, Secacasaw (Seccasaw), Topeent, Totant, Totheet, Waranock, Wessagusset, and Winnisimmet.
Massašusetsové zmizeli ze světové scény dříve, než byl o nich pořízen nějaký seriozní historický záznam. Ale je pravděpodobné, že se vůbec nelišili od ostatních pobřežních kmenů Nové Anglie. To znamená, že se živili hlavně pěstováním kukuřice, ořechů, dýní a pro radost ještě sklízeli tabák. Důležité pro ně byly ryby a jiné mořské plody. V chladných měsících lovili zvěř. V létě obývali na pobřeží velké vesnice tvořené dlouhými domy a v zimě se rozdělili do menších tlup, které odešli více do vnitrozemí. Tam zimu přečkali v malých kupolovitých chatách.
Národ byl rozdělen do několika nezávislých tlup, které vedl sačem. Výjimečně vládla vesnici žena, ale jinak se náčelnictví dědilo z otce na syna. Ačkoli byli Massašusetsové nevýznamní, sehráli v dějinách Nové Anglie pár důležitých rolí. Za zmínku stojí například skutečnost, že se Job Nasutan podílel na překladu Bible do algonkínštiny.
Poprvé se mohli Massašusetsové z Evropany setkat v roce 1497, kdy k jejich břehům připlul John Cabot. Oficiální zmínky o kmeni pocházejí až z pera Johna Smitha, který roku 1614 zkoumal pobřeží Nové Anglie. Evropané sebou přinesly nemoci, které se přehnaly Novou Anglii mezi lety 1614 a 1617 a zahubily třetinu původního obyvatelstva. Ve stejné době napadl Massašusetse i neznámy kmen ze severu. V roce 1620 objevili Poutníci několik opuštěných vesnic, které nesly známky nedávného osídlení. Puritáni zavlekly do regionů neštovice a další lidé umírali (1633). Později začali mezi Massašusetsy pracovat misionáři a mnoho lidí získali na svoji stranu. Založili 14 nových vesnic, které nazývali ‚Praying Indian Villages‘. Kmenové tradice byli rychle potlačeny přísným puritánským učením.
V takových vesnicích žili i jiné národy. V roce 1640 přestali Massašusetsové existovat jako samostatný kmen. V roce 1665 museli ‚křesťanské‘ vesnice čelit útoků Mohawků. Sačem Wampatuck (Chickataubut) podnikl odvetnou akci v roce 1669, ale nevedlo se mu. Jeho společnost byla ze zálohy přepadena a rozprášená. Během povstání Krále Filipa (1675) uteklo mnoho věřících Massašusetsů do lesů a přidali se k revoltě. Misionáři se snažili shromáždit všechny ‚věrné‘, ale ve vesnicích jich zůstalo pouze na pět set. Tito lidé byli přestěhováni na ostrovy u Bostonu, kde měli být chránění před povstalci, kteří jimi pohrdali. Z jejich řad pak sloužili dobrovolníci ve službách osadníků jako zvědové a průvodci. Angličané jim ale nikdy moc nevěřili, přesto se stále nabízeli do služeb koloniální armády.
Po válce, která skončila roku 1677 se Massašusetsové, kteří bojovali po boku Krále Filipa rozptýlili mezi národy. Věřící část kmene čítala zbylých tři sta duší, které se usadili v několika vesnicích. Počet obyvatel vesnic stále klesal. Mohlo za to násilí, hlad a nemoci. Kmen, ale nevymřel. Dodnes žijí nějací Massašusetsové v městě Punkapog.
