Náčelník Ottawů a vůdce protibritského povstání v Ohio Valley a okolí Velkých jezer v roce 1763 -1765. Pontiac se pravděpodobně narodil roku 1720 v okolí Detroitu. matka pocházela z kmene Čipewa a otec byl Ottawa, u tohoto kmene byl také mladý válečník vychován. V mladém věku se pravděpodobně často setkával s Francouzi při pravidelném obchodování jeho kmene. Od roku 1755 byl zvolen a uznán coby náčelník.

S Brity se setkal když byl členem výpravy, která se setkala s plukovníkem Robertem Rogersem, úspěšným a váženým britským důstojníkem. Na této schůzce náčelník připustil, že král George III. může být považován za „strýčka“, ale také trval na tom, že jejich postavení je rovnocenné. Jenže později si začal trpce uvědomovat, že britská rozpínavost je nenasytná a jejich postup na západ od Appalačských hor ho nečinil šťastným.

Během francouzsko – indiánské války (1754-1763) se Pontiac přidal na stranu Francouzů a v této válce se také úspěšně prosadil jako dobrý a inteligentní válečník. Zvláště přispěl se svými bojovníky ke katastrofální porážce pravidelné armády generála Braddocka (1755).

Pontiac si začal uvědomovat, že postup britské koruny může zastavit jedině spojenou silou všech indiánských kmenů. Jeho přáním bylo nastolit starý řád a tradice. Usilovnou práci se mu skutečně podařilo získat mnoho příznivců prakticky od severu jezera Hořejšího až po jih Mexického zálivu. Alianci tvořili tyto kmeny: Delawarové, Huróni, Illinoisové, Kikapůjci, Miamiové, Pottawatomiové, Senekové, Šavani. Ottawové a Čipewajové. Po poslední velké poradě byl společný útok naplánován na počátek května roku 1763, a tehdy také začal. Každý kmen měl za úkol zneškodnit posádku ve svém sousedství. Pontiac osobně vedl útok na Detroit. Od hranic Pennsylvanie až k jezeru Hořejšímu bylo čtrnáct britských posádek, z toho ta nejvýznamnější byla Fort Pitt, Detroit a Mackinaw. Indiáni byli zpočátku po celé délce hranice velice úspěšní. Malé britské pevnosti byly dobyty celkem snadno a mnoho britských vojáků při tom padlo. Bojovníků se podařilo vypálit skoro všechny britské posádky krom: Niagary, Pittu, Ligonieru a Detroitu. Mackinaw byl obsazen lstí a celá posádka pobita. Past která byla připravena na dobití Detroitu byla vyzrazena jednou z indiánských žen. Následné obležení trvalo pět měsíců. To, co Detroit zachránilo byla domorodá nechuť k tomuto typu válek, totiž obléhání. Spoustu bojovníků začalo Pontiaca opouštět. Blížila se zima a rodiny bojovníků potřebovali opatřit zásoby na dlouhé chladné období. Závěrečnou etapou neúspěchu byla novinka o uzavření míru mezi Francouzi a Angličany (Francouzi slíbili Indiánům podporu, kterou v té válce nikdy neuskutečnili) Proto 17. srpna 1765 Pontiac ukončil obležení. Menší bitvy trvaly až do léta. Mírovou smlouvu Pontiac podepsal v Oswegu roku 1766. Stinnou stránkou dohody bylo to, že Pontiac musel uznat, že je hlavním viníkem, který celý konflikt vyvolal, aby se mohl vrátit, ke své rodině a kmeni na řeku Maumee. Kladnou stránkou věci naopak bylo, že britská vláda zakázala vstup svým poddaným na západ od Appalačských hor. Tento zákaz však nikdy v reálu nefungoval.

Pontiac byl vzorem pro mnoho mladých bojovníků, kteří chtěli jít ve stopách jeho dřívějších válečných úspěchů. Je docela pravděpodobné, že proto byl Pontiac na objednávku Britů zavražděn jedním z bojovníku kmene Illinois. Tak totiž padl velký vůdce, kterého Indiáni potřebovali. Se smrti tohoto významného muže však nezemřel jeho sen o velkém spojenectví domorodých kmenů. Tento sen později adoptovali a snažili uskutečnit Malá želva a Tekumseh.