Tenskwatawa – Lalawethika – muž, který se do dějin Domorodých Američanů nezapsal příliš dobrým dojmem. Ale přesto se stal významným člověkem, který výrazně ovlivnil dějiny severních kmenů, žijících kolem Velkých jezer.

Lalawethika se narodil v Old Piqua, šavanské vesnici na Mad River v Ohio.Jeho otec, Puckeshinwa, byl válečným náčelníkem a jeho matka pocházelaz kmene Cree, jmenovala se Methoataske. Narodil se jako jedno z trojčat, ale měl ještě nejméně šest dalších sourozenců. Jedno z trojčat zemřelo ještě v dětství a to druhé, v bitvě roku 1812.  Otec Puckeshinwa zemřel v boji u Point Pleasant (1774), ještě před tím, než se Lalawethika narodil a jeho matka se během americké revoluce o nezávislost odstěhovala na západ Ohia. Lalawethiku zanechala v opatrování své dcery, jeho starší provdané sestry Tecumapease. O výchovu se také staral Chiksika, starší bratr a vynikající mladý šavanský válečník. Vše nasvědčuje tomu, že o Lalawethiku starali zodpovědně a laskavě, jenže se to u něj minulo účinkem. Vyrostl z něj vypočítavý sobec.

Lalawethika jako dítě nijak nevynikal. Byl nemotorný, nic mu nešlo a ostatní chlapci jej odmítali brát mezi sebe. Později při lukostřelbě přišel nešťastnou náhodou o oko, což mu nadosmrti poznamenalo obličej, jedno víčko měl stále zavřené.  Jeho dospívání nebylo o moc šťastnější, byl mezi lidmi stále neoblíbený, nestal se z něj ani dobrý lovec ani bojovník. Když Šavani vybojovali své velké bitvy v roce 1791 nad Josiahem Harmarem a Arturem St. Clairem v roce 1791, on u toho nebyl. Ale bitvy u Fallen Timbers se už zúčastnil.

Pak se oženil a založil rodinu, která se pozvolna rozrůstala, jenže nemocný Lalawethika nebyl schopen zajistit její nejnutnější potřeby.  Jak bylo řečeno nebyl dobrý lovec, a navíc zvěře v okolních lesích bylo žalostně málo. Lalawethika se snažil uniknout realitě pitím whisky, ale to mu přinášelo ještě více problémů, protože jeho žena mu dávala náležitě najevo, co si o tom všem myslí.

Jeho život se začal měnit, jejich přestěhováním na White River, kde se seznámil s Penagasheou, vesnickým šamanem, který byl mezi Šavany velmi uznáván. Penagashea neměl zprvu tohoto mladého alkoholika příliš v oblibě, ale později se tito dva muži sblížili.  Lalawethika sice neměl žádné náboženské vize, ale měl určité léčitelské schopnosti, pro které ho lidé trochu uznávali. V roce 1804 Penagashea zemřel a ctižádostivý Lalawethika zaujal jeho místo, jenže mnozí se ptali jestli člověk, který dříve pohrdal svatými řády Šavanů může nosit plášť medicinmanů.

V roce 1805 napadlo vesnicí mnoho nemocí, které pocházeli od bílých osadníků. Lalawethika se pomoci bylinek a léčivých rostlin snažil tyto nemoci vymítit, ale moc se mu nevedlo.  Lidé si mysleli, že jeho neúspěch spočívá v tom, že v minulosti pohrdal svatými řády Šavanů. Nemoci postihovali stále více lidí a kosily i ty nejzdatnější válečníky. Lalawethika přemýšlel o tom, proč není schopen nic udělat. Věděl, že nikdy nebude tak dobrý jako jeho předchůdce. Své nedostatky se snažil kompenzovat vychloubáním o svých schopnostech, ale díky tomu získal jen své jméno Lalawethika – Ten, kdo působí hluk. S tímto jménem se jen těžce smiřoval a nerad jej slyšel, neměl ho rád

Jednoho dne seděl před svým příbytkem a kouřil dýmku a přemýšlel. Za čas se dostal do jakéhosi transu, ve kterém se kymácel ze strany na stranu, a když to spatřila jeho žena, myslela si, že je těžce nemocný a utíkala svolat sousedy. Lalawethika upadl v horečce do bezvědomí a tak ho našli i sousedé. Mysleli si, že je mrtev. Nejevil žádné známky života a ani nereagoval, když se jej snažili probrat. Usoudili tedy, že je mrtev.  Jeho žena začala podnikat přípravy k pohřbu, což vyžadovalo dva dny práce. Ale těsně před samotným pohřbem, když už bylo všechno hotovo, se k úžasu všech Lalawethika probral. Ačkoli zpočátku nebyl přiliž při smyslech, pomalu se začal dostávat do normálu. Tento zážitek změnil natrvalo jeho život.

Lalawethika vyprávěl co se mu během jeho bezvědomí stalo. Byl to příběh o smrti, nebi a zmrtvýchvstání. Pán života vyslal dva statné mladé muže, aby přenesli jeho duši do světa duchů, kde mu měla být zjevena minulost i budoucnost. Ačkoli Pán života nedovolil Lalawethikovi vstoupit do nebe, ukázal mu ráj, který vylíčil takto: je to bohatá úrodná země plná her, ryb, lovné zvěře a kukuřice. Místo, kde se Šavanům určitě bude dařit. Ukázal jim, co tam budou dělat: hrát hry, pěstovat rostliny, lovit zkrátka vše na co byli zvyklí, akorát, že toho bude hojnost a bez trápení.  Ale ne všem je slíben tento svět, těm kdo hřeší je určeno místo utrpení.  Duše hříšných půjdou po cestě k ráji, ale jejich směr bude náhle změněn a oni vstoupí do chýše, kde bude věčný, ohromný oheň, který je bude mučit podle míry jejích provinění. Opilci budou polykat roztavené olovo a plamen bude nalit do jejich úst.

Když Lalawethika dokončil tento svůj příběh, vlastně vizi, začal se třást a plakat. Když překonal emoce slavnostně slíbil, že už nebude hřešit a nikdy už nebude pít whisky.  Lalawethika začal měnit svůj život, dal si nové jméno Tenskwatawa – Otevřené dveře. Toto jméno mělo znázornit jeho novou úlohu mezi Šavany. Od té doby vystupuje jako svatý člověk, který je předurčen jako zachránce domorodých obyvatel Severní Ameriky.  Mnoho lidí mu nevěřilo, ale i tak jej následovalo dost lidí.

Tenskwatawa zdokonalil své řečnické schopnosti, které využíval k prosazování nové doktríny. Indiáni přisuzovali úpadek jejich národa zlým čarodějným silám. Tenskwatawa toho využil a poukázal na to, že zlo pochází od zlých lidí, bělochů, potomků Velkého hada a naopak oni jsou dětmi Pána života. Ve světě plném chaosu dal Tenskwatawa mnohým naději na nový život. Doufali také, že se mu pomoci Pána života podaří také zastavit příliv bílých přistěhovalců. Svým příkladem ukázal, že je třeba zbavit se pití alkoholu, zamezit násilnostem mezi Indiány a oprostit se od styku s bělochy na nejnutnější úroveň. Zakázal prodávat kmenové území, dar Pána života jeho dětem a prosazoval návrat k tradicím. Vybízel aby používali tradiční nehlučné zbraně a pušky používali jen v boji s bělochy, nenosili klobouky, ale zdobili si hlavy jako před tím.

Nové učení stále sílilo, jak dosvědčuje i zpráva Moravských bratří z roku 1805 o rozvoji obnoveného „pohanství“ mezi sousedními kmeny. Tenskwatawa společně se svými následovníky založil vesnici blízko Greenville v západním Ohio.

Tento nový trend rozhodně  rozzuřil bílé osadníky, protože jim to zabránilo v levném zisku nových území. Bílý odpor se sjednotil pod vedením guvernéra teritoria Indiana, Williama Henryho Harrisona.
Ale Tenskwatawu následovalo stále více stoupenců nové víry. Byli to hlavně mladí bojovníci. Později se Tenskwatawa rozhodli se svým bratrem Tecumsehem založit novou vesnici na poklidném místě, kde měli dostatek jídla a nebyli rušeni bílými osadníky. Byla známa pod názvem Prorokovo město a ležela na řece Tippecanoe v severozápadní Indianě.
Americká i Britská vláda dlouho pokládala Tenskwatawu jako hlavního vůdce indiánského odporu, dokud nevyšlo najevo, že to byl Tecumseh, který chtěl využít nového náboženského nadšení k uskutečnění svého plánu, sjednotit indiánské kmeny a zastavit příliv bílých osadníků.

Ale Tenskwatawa, ve kterém se znovu ozvala stará ctižádostivost vzal věci do svých rukou. Roku 1811, kdy se Tecumseh vydal na šestiměsíční cestu k jižním kmenům, kde chtěl vyzvat místní náčelníky ke společnému boji, využil této jeho nepřítomnosti v Tippecanoe generál Harrison. Ten totiž pochopil, že hlavní a nebezpečnou oporou indiánského hnutí byl právě Tecumseh. Americká armáda pod vedením Harrisona vytáhla na Tippecanoe. Chtěl zničit tento indiánský symbol odporu a to se mu také podařilo. Tenskwatawa nebyl ten, kdo by dokázal Indiány vést do bitvy a jeho sliby, které měli bojovníkům zajistit nezranitelnost, vedli jenom k mnoha zbytečným úmrtím a konečnému zhroucení bojové morálky a rozpadu bojových řad, které byly rozprášeny Harrisonovými muži. Samotná bitva nebyla nijak nebyla nijak těžká a dokonce v ní padlo více Američanů než Indiánů, ale v konečném důsledku rozbila indiánské plány o sjednocení. Harrison přikázal Tippecanoe srovnat se zemí. Tak skončil Tecumsehův sen o svobodné indiánské zemi a tak také skončil Tenskwatawův sen být velkým duchovním vůdce tohoto lidu.

Po bitvě byl Tenskwatawa obviněn ze zrady a podvodu. Winebagové jej chtěli usmrtit, ale skutečnost, že je Tecumsehův bratr ho zachránila. To, že jeho „kouzelné“ schopnosti nedokázali ochránit bojovníky, a ani Tippecanoe velmi snížilo jeho prestiž. Zúčastnil se ještě bitvy na kanadské Temži, ve které padl jeho bratr Tecumseh, ale u toho už nebyl, protože jako první prchnul z bitvy společně s britskými oddíly. Po válce v roce 1812 žil deset let přes protesty Americké vlády v kanadském Amherstburgu. Později se sice do Států vrátil, ale po nezdařeném pokusu stát se vůdcem jedné šavanské skupiny, která byla přesídlena do Kansasu, zemřel jako lidská troska.  Smutný konec toho, kdo měl velké cíle, ale špatné pohnutky. Měl být sloupem odporu proti Dlouhým nožům, ale on jen hledal vlastní slávu.

Přesto svým způsobem v té době dokázal zastínit svého bratra Tecumseha. Nové náboženství které Prorok hlásal, bylo totiž podstatné pro Tecumsehovi politické cíle. Duchovní poselství totiž pro Domorodé Američany znamenalo hodně a  Tecumsehovým plánům dodávali důvěryhodnost. Byl to  vlastně Tenskwatawa, kdo dal jakoby věci do pohybu, ale jeho náboženské sliby měli stejné nedostatky, jako měl on sám. Neřešili skutečnou a úplnou podstatu problému, které přinášelo bílé osídleni (i když v některých věcech ano) A když byl Tecumseh jeden z nejvýznamnějších Indiánských vůdců své doby, nedokázal by tolik, bez pomoci jeho bratra – Tenskwatawy – Lalawethiky.