V Západní Virginii se nachází místo zvané Point Pleasant, kde si svou klikatou cestu klestí majestátní Ohio. Řeka, která jako pradávný němý svědek uchovává ve své paměti mnohé hrůzné činy, které se odehrály na jejích březích, mezi něž patří smrtelné výkřiky domorodých obyvatel, sveřepých hraničářů a mnoha jiných. Point Pleasant není jen historické místo, má i své duchovní tajemství, včetně legendy o bájné bytosti „Mothman“.
Někdo si myslí, že Point Pleasant je bránou mezi materiálním a duchovním světem. Historikové však soudí, že svou pověst získal na základě své krvavé historie.
Kdysi byl onen kraj velmi bohatý na přírodní krásy a množství různorodé zvěře. Ale Indiáni tuto oblast nevyhledávali jen kvůli zvěři. Přitahoval je i svou spirituální silou. K Point Pleasantu se vážou pochopitelně mnohé legendy a mýty a my si o jednom z mýtů nyní popovídáme.
Těsně před válkou o nezávislost začali na západní stranu Appalačských hor přecházet mnozí Hraničáři. Ti chtěli bohatství kraje využít ve svůj prospěch a usadit se zde natrvalo. Je nasnadě, že si tohle místní indiánští obyvatelé nenechali je tak líbit a vetřelce se snažili odsud vypudit. Došlo na zbraně a mnohé krásné údolí se změnili v krvavé hřbitovy.
V sedmdesátých letech osmnáctého století se proti stále sílícímu přílivu kolonistů postavila velká aliance místních kmenů: Šavanů, Delawarů, Wyandotů, Mingů, Miamiů, Ottawů a Illinoiů.
Nejbojovnějším a nejmocnějším kmenem tehdy byli určitě Šavani, pod vedení mocného sagamore „Keigh-tugh-gua“, Američany zvaným „Cornstalk“. Tenkrát Cornstalk patřil mezi nejhouževnatější a nejzarputilejší bojovníky za svobodu Ohia a Šavani stáli v čele odporu proti hraničářské invazi. V roce 1774 postoupili hraničáři hluboko do Ohio Valley až k řece Kanawha. Indiánští bojovníci zprvu napadali pouze jednotlivé usedlosti, ale když osadníci pro svou obranu sestavili miliční sbory, došlo nakonec u Point Pleasant k velké bitvě. Tento střet se do historie zapsal jako „bitva u Point Pleasant, nebo „bitva u Fallen Timbers“, či „bitva na Velké Kanawhě“.
Boj byl zpočátku velmi vyrovnaný a rudí válečnici v něm prokazovali neobyčejnou odvahu. Velkou roli sehrálo i válečnické umění a velitelské schopnosti, kterými oplýval Cornstalk. Ale nakonec přece jen zvítězila palebná převaha přesných hraničářských pušek.
Milicionářů tehdy padlo kolem sto čtyřiceti mužů a indiánské ztráty se odhadují na dvakrát tolik. Pro kmeny měl výsledek bitvy tragické následky. Svou zemi byli nuceni podstoupit koloniím a odstěhovat se dále na západ. Armáda v Point Pleasant vybudovala na ochranu osadníku vojenskou pevnost, jejíž palisády čněly nad soutokem Kanawhy a Ohia.
Jak plynul čas, stali se Američané svrchovanými pány kolonii a založili samostatný suverénní stát. Angličané se stáhli do Kanady odkud vedli svou opoziční strategii vůči mladému státu. Ke svým cílům chtěli pochopitelně využít domorodé kmeny, které povzbuzovali k válce s Američany.
Tou dobou už byl Cornstalk starý muž a jeho smýšlení, jak už to ve stáří bývá, bylo daleko umírněnější něž v době jeho plné síly. Nyní už po válce s Američany nijak netoužil. V roce 1777 začali Britové Indiánskou konfederaci podněcovat k povstání proti Američanům, ale Cornstalk naopak své lidi přemlouval k tomu, aby šli stezkou míru. Sagamore se navíc rozhodl, že Američany před nastávajícím nebezpečím bude varovat. A bylo vskutku načase, jelikož se na březích Ohia začali shromažďovat válečnou barvou pomalování bojovníci. Jejich cílem nebylo dobývat pouze osamělé usedlosti, tentokrát se chtěli zaměřit na dobytí pevnosti Miči Malsů.
Cornstalk se společně s Červeným jestřábem (náčelník Delawarů) vydali 7. listopadu navštívili pevnost. Chtěli se s jejími obránci domluvit na míru, dříve než dojde k bojům. Cornstalk informoval velitele pevnosti, kapitána Arbucklea, že on sám si válku nepřeje, s Brity nespolupracuje a že jeho lidé válečné sekery do rukou nevezmou. Cornstalk si velmi přál uchránit své lidi před následky, které určitě sebou nová válka přinese.
Když se kapitán Arbuckle zeptal, zda-li všichni Šavani půjdou mírovou stezkou, náčelník mu takovou věc opravdu nemohl zaručit. Šavanové jsou svobodní lidé a mohou si přece dělat co chtějí a každý jednotlivý rod se může rozhodovat dle své vůle. Takže pokud začne Konfederace bojovat mohou se mnozí Šavani přidat. Po těchto slovech vzal kapitán náčelníky Cornstalka a Červeného Jestřába do vazby jako rukojmí.
Američané věděli, že Keigh-tugh-gua je mocný a všemi okolními kmeny uznávaný sagamore, výborný řečník a skvělý válečný vůdce. Tohle jméno nahánělo strach osadníkům podél celé hranice. Jeho vojenskou taktiku napodobovali Američané během války s Británii a díky tomu mohli v mnoha bitvách vyhrát, přestože byli v početní nevýhodě. Snad proto si americký kapitán přestavoval, že zajetí Cornstalka je dostatečnou zárukou k zabránění budoucího útoku. Myslel si, že členové Konfederace nebudou chtít riskovat smrt tak váženého muže a raději ustoupí.
Ačkoli byl Cornstalk a jeho doprovod ve vazbě, zacházelo se s nimi poměrně dobře. Bylo jim poskytnuto slušné ubytování a Cornstalk dokonce pomáhal svým věznitelům vytvořit mapu Ohia Valley. 9.listopadu navštívil náčelníka jeho syn Ellinipisco, kterého velitel nechal také uvěznit.
Za několik dnů nato se ozvala za palisádami pevnosti střelba z mušket. Palba se ozývala odněkud ode břehů řeky Kanawhy. Jednalo se o přepadení amerických lovců, kteří se před několika hodinami vydali doplnit zásoby masa v pevnosti? Vojáci okamžitě vyslali do pralesa průzkumnou jednotku, která měla zjistit co se vlastně stalo. Vojáci narazili na jednoho z lovců, který prchal směrem k pevnosti. Celý vyděšený jim vylíčil, že se společně se svým kamarádem stali oběti útoků ze zálohy. Byli to indiáni, kteří jeho druha zabili, ale mu samotnému se podařilo uprchnout.
Když průzkumníci donesli do pevnosti zkrvavenou mrtvolu lovce, ostatní vojáky pohled na nebožtíka vyzuřil k nepříčetnosti. Chtěli se okamžitě pomstít a nejbližšími přítomnými Indiány byli právě místní zajatci. I když tito lidé s vraždou v lese neměli nic společného, měla být na vězních vykonána msta. I proti rozkazům vtrhli rozběsnění vojáci do místnosti kterou obýval Cornstalk a jeho přátelé a byli zaraženi s jakou odvahou se starý muž proti nim postavil. Nicméně neměl neozbrojený náčelník proti puškám šanci. Červený jestřáb se pokoušel uniknout komínem, ale byl stržen a zabit. Ellinipisco byl zastřelen sedící na stoličce a dalšího Indiána uškrtili. Samotný Cornstalk byl osmkrát zasažen než padl na podlahu místnosti…
A od té doby se říká, že dříve než zemřel pronesl svou legendární kletbu. V místnosti naplněné kouřem pronesl ve své agonii ke svým vrahům toto: „já jsem byl přítel hraničářů. Mnohokrát jsem je zachránil před smrtí a zabránil škodám na jejich majetku. Nikdy jsem s vámi neválčil, pouze chránil své wigwamy a příbuzné. Odmítnul jsem spolupráci s Červenými kabáty – Angličany. Přišel jsem do pevnosti jako přítel a vy jste mne zabili. Zabili jste mého mladého syna… Proto na vás přijde prokletí Velkého ducha, prokletí přijde i na tuto zem.“
To řekl jak se praví ještě dříve než zemřel. Cornstalk byl pohřben nedaleko pevnosti nad soutokem řek Ohio a Kanawha, na místě zvaném Point Pleasant. Byl zde pohřeben po celá léta. Těla jeho druhů byla hozena do Kanawhy.
V roce 1794 bylo v blízkosti pevnosti založeno město Point Pleasant. Po mnoho let si náčelníkova hrobu nikdo nevšímal, ale později, v roce 1840, byly jeho kosti přeneseny na hřbitov Mason County Court House. Potom tam v roce 1899 na počest Cornstalka vztyčili památník. Už v mnohem pozdějších letech (1950) došlo ve městě k nějakým přestavbám a náčelníkovy ostatky (3 zuby a 15 kostí) byly uloženy do hliníkové krabice a přeneseny na Tu-Endie-Wei Park. Jeho nynější hrob se nachází hned vedle hrobu virginského hraničáře se kterým Cornstalk dřivé bojoval a pak i přátelil. Byl zde opět vztyčen jeho památník.
Na jiném místě, roku 1909 vybudovali Američané jiný pomník, tentokrát jako připomínku na onu bitvu z roku 1774. K slavnostnímu odhalení mělo dojít 22. července, ale den předtím, během jasné a hvězdnaté noci udeřil do nosného jeřábu blesk, který jej zle poškodil. Měsíc trvalo než se stroj opravil a památník mohl být postaven. Pomník stál nerušeně až do 4. července 1921, kdy do něj opět z čistého nebe udeřil blesk. Proč útvar zhotovený z kamene a žuly přitahuje blesky a navíc z bezmračného nebe? Je to kvůli Cornstalkově kletbě? Mnoho lidí tomu věří, jiní se smějí, ale někdo si myslí, že mnoho nešťastných událostí, dějících se během dvou stovek let nemohou být jenom náhody. To jsou některé z nich:
1907 – zával v černouhelném dole v Monongah – 310 mrtvých
1944 – silná vichřice zabila 150 lidí
1967 – pád mostu Silver Bridge – 46 obětí – neštěstí bylo doprovázeno blesky z oblohy a pozorováním Mothmana.
1968 – letecké neštěstí poblíž Kanawha Airport – 35 mrtvých.
1970 – dopravní letadlo narazilo do hory – 75 obětí.
1976 – manžel, jehož žena byla uvězněna v místní věznici za vraždu jejich dítěte, donesl do budovu množství třaskavin a nálož odpálil. Zabil sebe a ženu plus tři vězeňské zaměstnance.
1978 – vykolejení nákladního vlaku převážejícího mnoho chemikálii. Jedy zamořili vodu a přírodu do velké vzdálenosti.
1978 – tragedie na stavbě elektrárny – 51 lidí zemřelo.
Mezi katastrofy musíme připočíst mnoho rozsáhlých požárů a povodní. Říkáte si, povodně v povodí Ohia, to je přece normální? To ano, ale dvě z nich (1913, 1937,téměř smetly Point Pleasant z povrchu zemského. Požár, který zničil celé centrum města? Náhody? Možná!
Jestli je to shoda náhod, či skutečné Cornstalkovo prokletí, necháme na soudu čtenáře. Každopádně si dnes málokdo na postavu slavného náčelníka vzpomene. Více pozornosti k sobě přitahuje místní tajemný Mothmanovi.
* Mothman – mystická okřídlená bytost s červenýma očima, žijící údajně v okolí Point Pleasant