Víme jen málo o detailech z osobního života toho významného pohlavára Jižních Cheyennů. Ale nejvíce vstoupil do podvědomí lidí svou neúnavnou snahou řešit věci mírovou cestou, i přesto, že mnohé dohody byly ze strany býlích lidí porušeny. A dokonce byl i několikrát přímo ohrožen jeho život. Mluví se o něm jako o jedinečném vůdci s darem odhadovat budoucí věci. Na některé své soukmenovce, ale působil zbaběle. On, ale jenom hledal cestu jak by bylo možné žít v souladu s bílou civilizací.
Černý kotel žil na ohromném území západního Kansasu a východního Colorada, které spadalo pod mírovou smlouvu z roku 1851 z Fort Laramie. Ale o deset let později, kdy bylo v roce 1859 nalezeno na Pikes Peak zlato, zachvátila celé okolí Colorada zlatá horečka. Tento příliv prospektorů se nemohl vyhnout území Cheyennů.
Vláda, která se snažila raději vycházet s býlími osadníky hledala způsob jak uzavřít s Jižními Cheyenny novou smlouvu. která měla zajistit bělochům přístup na nová uzemí a indiánům vymezila nevelkou rezervaci na Sand Creek v jihovýchodním Coloradu. Černý kotel ze strachu s intervence armády Spojených států, roku 1861 smlouvu podepsal a přesvědčil ostatní soukmenovce, aby ji dodržovali. Ale uzemí u Sand Creek nebylo vhodné pro život. Půda byla neúrodná, a hrozilo stále nebezpečí epidemických chorob. Od roku 1862 se v okolí nevyskytovala už žádná stáda bizonů, a tak lovci museli vjíždět až dvě stě mil na lov. Někteří válečnici, zvláště mladí muži neodolali, aby při těchto výpravách napadali stáda dobytka, osady a karavany. Jeden z těchto nájezdu v roce 1864 rozzuřil obyvatele Colorada, do té míry, že za indiány vyslali milici, která střílela na všechno co ji připomínalo Indiány, bez ohledu na to, jestli patřili k oněm nájezdníkům, či nikoli.
Tento incident rozpoutal velké indiánské povstání na pláních. Od Komančů na jihu až k Lakotským kmenům na severu. Kmeny využili situace, kdy armáda byla plně zaměstnána občanskou válkou, účinně podnikali své nájezdy. Ale Černý kotel si dobře uvědomoval, že armáda má větší moc. Hovořil s velitelem místní pevnosti Fort Weld v Coloradu a zabezpečil si slib, ve kterém mu byla zaručena ochrana v rezervaci na Sand Creek.
Ale plukovník John Chivington, brutální vůdce Coloradských dobrovolníků neměl v úmyslu respektovat nějaké sliby. Snažil se pronásledovat bojovné Cheyenny na Pláních, ale neúspěšně, proto mu padla do oka pokojná vesnice Černého kotle na Sand Creek a za svítání dne 29 listopadu roku 1864 na osadu zaútočil. Sto třicet lidí při tom zahynulo, převážně ženy, starci a děti Dobrovolníci potom ještě těla sexuálně zmrzačili a se svými trofejemi vítězoslavně vjeli do Denveru. Černý kotel se zázrakem zachránil a později ještě pomohl své těžce raněné ženě. Ale více zázračné bylo jeho pokračující úsilí pro zachování míru, ve kterém stále přesvědčoval bojovníky, aby se nepodíleli na přepadávání osadníku, karavan atd. V říjnu 1865 někteří náčelnici prosadili příměří a v nové smlouvě vyměnili území Sand Creeku za rezervaci v jihozápadním Kansasu s výhradou možnosti lovu v celém Kansasu. Ale jenom část Jižních Cheyennů následovala Černého kotle do této nové rezervace. Ostatní odjeli na sever a připojili se ke svým severním příbuzným na Lakotském území. A ještě mnozí jiní vůbec o smlouvě nevěděli a dál se volně potulovali po odstoupeném území. Tyto tlupy se převážně skládali s mladých válečníků, kteří se seskupovali kolem válečného náčelníka Orlího nosu (Roman Nose) Tito svobodní Cheyenni rozzuřili generála Willama T. Shermana, který naplánoval kampaň, ve které se rozhodl tyto Indiány nemilosrdně zatlačit na přidělené území. Orlí nos a jeho následovníci znemožnili jakoukoliv dopravu napříč západním Kansasem, ale to jen na nějaký čas.
V tomto čase vláda opět usilovala o to aby mohla Cheyenny přestěhovat, tentokrát do dvou menších rezervací v Indiánském Teritoriu, kde by byli závislí na vládních přídělech potravin. Černý kotel byl opět mezi těmi kdo novou smlouvu podepsali v Medicine Lodge roku 1867, ale jeho lidé se nehodlali přesídlit, a stále více a více se jich připojovalo k Orlímu nosu.
Během srpna 1868 vedl Orlí nos řadu nájezdu na Kansaské farmy, že popudil vládu k vojenské odvetě. Pod vedením generála Philipa Sheridana se vydali tři pluky armády, včetně sedmé kavalerie G.A.Custrea, aby vedli zimní kampaň proti všem nepřátelským Cheyennům. Jednoho dne šli ve sněhové vánici Custerovi muži po stopě k jedné indiánské vesnici a nalezli ji. Za svítání poručil Custer zaútočit. Vesnice se nacházela na řece Washita. Byla to opět vesnice Černého kotle, která se nacházela na smlouvou vyhrazeném území a nad náčelníkovým stanem vlála bílá vlajka. 27 listopadu 1868, skoro přesně čtyři roky po útoku na Sand Creek, zažil Černý kotel opět masakr svých lidí. Tentokrát už Černý kotel neunikl. Náčelník i jeho žena byli nalezeni zastřeleni a skalpování na břehu řeky. Custer později oznámil, že náčelníka skalpoval jejich Osagský průvodce. Ti Cheyenni co žili na Washitě doufali, že jsou nezávislí a také tak zemřeli, ale od roku 1869 byli zbytky kmenů pozvolna podmán’ovcány a nahnány do rezervací.
Život a snahy Černého kotle, byli důkazem toho, že ani mírové úsilí a snaha vycházet z býlími lidmi v míru byla nereálná. Bílá civilizace si to zkrátka nepřála.