Kdybychom chtěly Bayougouly navštívit, museli bychom do Louisiany, na západní břeh Mississippi a najít tam místo jménem Iberville Paris. Tak tam žili.
Kmen to byl malý. V roce 1650 jich bylo kolem třech tisíc, ale o několik desítek let později, v roce 1699 napočítal Iberville pouze tisíc dvě stě Bayougoulů a Mougulašů. Když se k nim v roce 1706 přidali Taensové bylo jich jenom pět set. Pak Taensové zmasakrovali asi polovinu kmene. Ti, co přežili, utekli k Akolapissům. Poslední francouzský součet z roku 1715 zaznamenal dvě stě Bayougoulů. Potom se jako Akolapissové smísili s Houmy.
Název kmene pochází z řeči Čoktawů a znamená ‚Lidé z bažinatého ramena řeky‘. Sami si říkali ‚Ischenoca‘ – Naši lidé.
Bayougoulové patří do muskogeanské jazykové rodiny. Mluvili stejně jako Houmové, Čoktawové a Čikasawové.
K Bayougoulům patřili i Mougulašové (Mougulasha, Muglahsa, Muglasha, Muguasha). Jejich jméno je francouzská zkomolenina původního ‚Imongolosha‘ – Lidé z druhé strany. Dříve byli známí jako Quinipissové, ale od roku 1699, kdy začali oblast kolonizovat Francouzi, vešlo ve zvyk Mougulaša. V roce 1682 byli těmi, kdo uvítali La Salleho výpravu sprškou šípů.
Bayougoulové a Mougulašové byli jediní z muskogeanů, kdo žili na západním břehu Mississippi. Jinak se ve všem podobali svým bratrancům na ‚pravé straně řeky‘ Na západním břehu žili patrně dlouho ještě před příchodem Francouzů. Mohou se řádit mezi typické kmeny mississippienské kultury, která zde před rokem 1540 převládala.
Domy stavěli z pleteného proutí, které vymazávali hlínou a střechu pokryli došky. Stavby měli kruhový tvar. Když sem v roce 1699 přišli Francouzi, mohli ve vesnicích spatřit velké hliněné plošiny na kterých stály stavby určené k náboženským, nebo společenským účelům. V posvátném domě hořel stály oheň a byly v něm uloženy sakrální předměty. Totemovým předkem kmene byl Aligátor.
Jelikož se bahnitá půda v okolí řeky nehodila k pohřebním účelům, ukládali Bayougoulové své mrtvé na posmrtná lešení, aby tak těla chránili před zvířaty. Poté, co proběhl dokonalý rozkladný proces, byly kosti nebožtíka přeneseny do kmenové urny v Domě kostí.
Bayougoulové se živili lovem buvolů, vysoké zvěře, krocanů a rybolovem. Přesto si převážnou část potravin pořizovali zemědělstvím. Pěstovali kukuřici, fazole, melouny, dýně, slunečnice, a tabák. Na malých políčkách sklízeli úrodu až třikrát do roka. Bayougoulové také chovali krůty a psy, později se starali i o koně.
Tento kmen z dolní Mississippi se vyznačoval ještě jednou zvláštnosti, a to značením svého kmenového území. Na tom si vážně potrpěli. Hranice označovali zdobenými rybími hlavami a medvědími kostmi a blízko Red River stál velký červený kůl. Tomuto místu říkali Francouzi Baton Rouge. Dnes se tak nazývá hlavní město státu Louisiana. Kůl označoval hranici mezi Bayougouly a Houmy.
Podle úředních záznamů byla francouzská výprava Roberta La Salleho a Henryho Tonti, první evropská, která se z Bayougouly setkala. Bylo to v roce 1682, ale setkání nebylo šťastně. Tehdejší Quinipissové – Mougulašové, začali po francouzech pálit z luků. Ti jim střelbu opětovali puškami.
Když se La Salle vracel do Illinois, rozhodl se, že vesnici Quinipissů navštíví. Chtěl tam nakoupit potraviny, ale vesnice byla prázdná. Když její obyvatelé spatřili Francouze, prchli do lesů. La Salle vyčkával dokud se lidé nerozhodli k návratu. Náčelníci navrhovali, že by bylo nejlepší kdyby Francouzi odešli pryč. La Salle souhlasil, nechtěl už další nepříjemnosti.
Po roce 1685 bylo údolí Mississippi smutným místem. Čoktawové podporování britskými obchodníky přepadali vesnice a odváděli z nich otroky. K tomu ještě řádili epidemie. Kraj působil bídně a kmeny se chovaly nepřátelsky. V tom čase se v Biloxi vylodila další francouzská expedice pána Iberville. Jeho brat Bienville se vydal zkoumat okolí. Průzkumnici narazili na loveckou společnost Bayougoulů a Mougulašů. Tentokrát byli Francouzi uvítání přátelsky. Byli vytaženy dýmky a vykonal se obřad uvítáni. Následující den náčelník Indiánů zakreslil do francouzských map důležité informace. Pak se omluvil, že musí pokračovat v lovu. Při loučení slíbil, že se s Francouzi zase setká za několik dnů. Ti si mysleli, že se jedná jen o planý slib, proto byli překvapeni, když do tábora dorazil posel s pozváním. 7. března Iberville se svými společníky (včetně pátera Anatasiuse Douaye a jeho bratrů Sauvole a Bienville) vykročili na západ k Bayougoulům.
Ve vesnici byli srdečně přivrtání přímo náčelníky. Žel bylo to poté, co se vesnicí prohnala vlna neštovic, která vyhladila téměř čtvrtinu obyvatel. Všude kolem vesnice stály lešení s mrtvými a okolí páchlo smrti. Pochmurnou náladu zhoršil fakt, že byl Iberville oklamán. Když se vyptával, zda již vesničané někdy předtím spatřili nějaké Francouze, dočkal se negativní odpovědi. Přesto uviděl v posvátném domě skleněnou láhev se vzkazem od La Salleho. Navíc měl na sobě jeden z náčelníků La Salleho modrý kabát.
Iberville si byl jistý, že před ním náčelníci něco tají, ale nechtěl podezíravými otázkami narušit nově nabité přátelství. Měl v úmyslu poznat další říční kmeny a v tom mu měli pomoci Bayougoulové, kteří souhlasili. Když se výprava vydala na cestu, první po proudu byli Houmové žijící u ústí Red River. Ibervillemu byla ukázána proslulá červená tyč (Baton Rouge). Houmové s Francouzi také vykonali uvítací obřad, který doprovázeli zpěvy a tancem. Pak vykouřili dýmky přátelství. Při dotazech na Quinipissi se Iberville dozvěděl, že někteří žijí společně s Houmy, ale přesto neměli Francouzi důkaz, zda jsou na řece, po které plul La Salle a Tonti. Francouzi si nebyli jisti, zda se jedná o Louisianu a jestli ji mohou kolonizovat. Po odchodu z houmských vesnic se výprava rozdělila do třech skupin, které putovali dál proti proudu řeky.
Další výprava se stavila ve vesnici Bayougoulů, kde chtěli nakoupit potraviny. Avšak došlo k nemilému incidentu, když uprostřed vyjednávání páter Douay zjistil, že mu zmizelo jeho náboženské vybavení. Obvinil náčelníky z krádeže a tím je urazil. Ostatní se jej snažili uklidnit, ale kněz trval na svém. Nakonec museli vesnici opustit bez potravin. Bienville se později snažil špatné vztahy urovnat.
V roce 1700 požádal Iberville Bayougouly o povolení postavit na řece pevnost. Francouzi totiž předtím narazili na britskou loď a nehodlali dovolit, aby se něco podobného ještě opakovalo. Bayougoulové svolili a začala výstavba Fort Mississippi. Iberville od Bayougoulů koupil i nějakou půdu, aby mohli Francouzi pěstovat obilí pro obyvatelé Biloxi. Kvůli velké úmrtnosti na úplavici se nemohla francouzská populace v koloniích moc rozrůstat. Nemoci zasáhly i domorodé obyvatelstvo a Francouzi nebyli schopní léčit své natož pak Indiány. Francouzi chtěli vyřešit alespoň konflikt mezi Bayougouly a Taensy. Proto zanechali ve vesnici jednoho mladíka, který se měl učit místnímu jazyku a sloužit jako smírčí mezi znepřátelenými stranami. Od něj se také později dozvěděli, že Mougulaše téměř vyhubila epidemie, a že přeživši odešli k Houmům.
Bez Mougulašů byli Bayougoulové před Čikasawy mnohem zranitelnější, a tak zoufale potřebovali spojence. Pozvali k sobě Akolapissy a Tiouxy, ale ti odmítli. Iberville chtěl také pomoci a nakonec se mu podařilo s Čikasawy sjednat mír (Mobile 1702), jenže díky Angličanům trval jen krátce.
Nakonec potřebovali pomoci před Čikasawy i Taensové a proto požádali Bayougouly o azyl. Žel z neznámých důvodů se hosté ke svým dobrodincům zachovali zle. Nečekaně své hostitele napadli a mnohé pobili. Dvě stě přeživších a zoufalých Bayougoulů prchlo po řece k Akolapissům. Později se oba kmeny spojili s Houmy. Pak společně s Francouzi válčili proti Čitimačům během dlouhé války mezi lety 1707 až 1718.
V roce 1718 zemřela následkem nemoci více než polovina populace všech tři kmenů a jako by toho nebylo málo, udeřili v roce 1721 ještě neštovice. Zemřela další polovina lidí. Pak se Bayougoulové snažili žít ve vlastní oddělené vesnici, která měla i svého náčelníka, ale přesto zůstali známí jako Houmové.