Arikaraská žena jednou sbírala kukuřici z pole, aby ji mohla na zimu uskladnit. Chodila od stébla ke stéblu, odtrhávaje klasi a plnila jimi svou převinutou róbu. Když bylo všechno  posbíráno a ona byla připravena k odchodu, uslyšela nesmělý hlásek, skoro jako dětský, lkavý a volající:
„O, neopouštěj mě! Neodcházej beze mne.“
Žena byla překvapená. „Co to může být za dítě?“, ptala se sama sebe. „Jaké děťátko může být ztraceno v kukuřičném poli?“
Spustila zahnutou róbu s kukuřicí a vydala se zpět hledat, nenašla však nic.
Když se opět vydala pryč, uslyšela zas ten hlas.
„O, neopouštěj mě! Neodcházej beze mne.“
Hledala dlouhou dobu. Nakonec v jednom z rohů pole, ukrytý pod vynechanými stébly, našla malý kukuřičný lusk. To bylo to, co celou dobu plakalo a toto je i důvod, proč indiánské ženy od té doby sbírají kukuřici velmi opatrně a pečlivě. Nesmí se opomenout nebo promrhat ani nejmenší část, protože to se znelíbí Velkému Tajemství.

—– Marie L. McLaughlin – Myths and Legends of the Sioux —–