Pine Ridge, 8 července 1930

To, co vám řeknu o Šíleném koni je pravdivé, protože jsem nyní katolík a mé náboženství mi nedovolí lhát.

„Black Beard“ sepsal s indiány smlouvu (1858-69) V té smlouvě se určili hranice Severní a Jižní Dakoty. Indiáni žili uvnitř těchto hranic. Bílí lidé chtěli, aby i Šílený kůň žil v této rezervaci, ale on chtěl svou vlastní zem. Indiáni vždy zůstali uvnitř těchto hranic a jsou ještě uvnitř. Také hodně bělochů. Někteří indiáni z rezervace se vydali za Šíleným koněm, aby se ho zeptali, jestli také přijede do rezervace. Byli to Držitel šavle a Skrvnitý ohon. Šílený kůň, Pes a jiní tábořili na Powder River. Držitel meče a Skvrnitý ohon seděli venku a kouřili, ten den se ulovilo mnoho bizonů. Řekli Šílenému koni, že s ním chce mluvit správce rezervace, že mu dá jídlo, deky a oblečení a dovolí mu vrátit se domů. Šílený kůň jít nechtěl. Dlouho neodpovídal. Řekl jim, ať přijdou jiní indiáni . Pes a jeho tlupa chtěli to samé. Tito lidé pak tábořili ve White Mountains (Big Horn Mountains) Šílený kůň si nevzal tabák, ale dal jej ostatním.

Potom se konala velká rada, kde byli přítomní všichni náčelníci obou tlup. Lidé kteří si vzali tabák, byli první, kdo uvažovali o rezervaci. Jeden stařec jménem Železný Jestřáb mluvil první a řekl: „Víte všichni lidé žijí v hadrech, potřebují šaty. Možná bychom se do toho měli pustit. Šílený kůň řekl, že všichni potřebují odpočinek, a že udělá vše, aby je měli. Tak souhlasili, že se do toho pustí. Řekli si, že až dostanou jídlo a šaty, vrátí se na západ do Black Hills.

Měl jsem pravdu, když zabili Šíleného koně. Šílený kůň nemohl být v rezervaci coby mladík. Já také ne. Indiáni, kteří tábořili v Big Horn Mountains se vydali k rezervaci. Počkali Šíleného koně u řeky Powder a pak pokračovali společně. Když byli den cesty od rezervace, čekal je správce a rozdal jim jídlo s oblečením a dekami. Každý byl veselý. Do té doby nosili šaty s jelenice, ale nyní měli šaty z barevné látky. Správce nabídl Šílenému koní práci zvěda. To bylo v dubnu.

Než jsme vstoupili dovnitř bylo nám slíbeno, že se můžeme vrátil, ale pak nám to nedovolili. Všichni běloši se přišli podívat na Šíleného koně a dávali mu dárky a peníze. Indiáni v rezervaci žárlili. Vojáci zvali Šíleného koně do pevnosti. On nechtěl jít. Přemluvil jsem ho, aby šel. Když přišel, slíbili mu, že se stane zvědem.

Jednou mi řekl starý Bill Garnett, že indiáni vyprávějí o Šíleném koni spoustu lží (podrobnosti najdete v knize Vojáci planin od Byrneho na str. 236-43) Žádná voda slíbila zvědům, že nechá Šíleného koně zabít. Mezitím zbývající část indiánu pořádala poradu na kterou Šílený kůň pozval i Bílý klobouk (poručík William P. Clark) Chtěl říci Bílému klobouku, že jeho lidé jsou připravení vrátit se tam, odkud pocházejí. Garnett šel na tuto radu s Bílým kloboukem. Tři hvězdy (generál Crook), běloch, byl s nimi. Zvěd jménem Ženský šat je zastavil a řekl, že se je chystá Šílený kůň v radě zabít. To nebyla pravda. Bílý klobouk se ptal Ženských šatů jestli je to pravda a on odpověděl, že to slyšel.

Když Bílý klobouk a Tři hvězdy slyšeli tuto informaci vrátili se zpět do tvrze a svolali všechny zvědy. Bílý klobouk nabídl 100 dolarů a ryzáka tomu, kdo Šíleného koně zabije. Slyšel jsem o tom a jel do pevnosti. Když jsem tam přijel, Garnett mi řekl, že vojáci a zvědové jeli pronásledovat Šíleného koně. Já a ještě jeden muž jsme jeli Šílenému koni říci, že se blíží vojáci. Šílený kůň mi dal svou pušku a měl jenom nůž. Pak čekal na vojáky. Když přicházeli, jel jsem jim naproti. Řekli mi ať se Šílený kůň vzdá a vrátí se s nimi. Když jsem se vrátil s tímto poselstvím, Šílený kůň už tam nebyl. Jel se svou ženou, která zvracela a měla oteklou paži do rezervace Skvrnitého ohonu. Vzal ženu a její matku do tábora na Beaver Creek (míníme Beaver Creek v Jižní Dakotě, to je jiný Beaver Creek než ve Wyoming, kde chtěl zřídit svojí rezervaci Šílený kůň) Někteří indiáni řekli vojákům, že utekl. Ale on neutekl. Dělal si starosti o ženu. Ta žena byla moje sestra.

Někteří ze zvědů viděli vycházet Šíleného koně z tábora Skvrnitého ohonu a viděli jak jde do ležení Dotýkajícího se mraků, které leželo v sousedství. Přivedli jej zpět do Robinsonu, tam kde byli vojáci. Slyšel jsem o tom a doprovodil je do pevnosti.

Potom chtěli Šíleného koně odvést do domku, kde seděl Bílý klobouk. Já a Bíle tele jsme se tajně přiblížili. Bílý klobouk seděl v místnosti v domku. Jeden indián jménem Malý velký muž, nebo také Loví medvěda Šíleného koně následoval a slíbil, že se od něj nehne. Malý velký muž řekl „uděláme cokoli Bílý klobouk řekne“ Když se blížili k domku, slyšeli jak zvědové Skvrnitého ohonu křičí „to je vězení“ Šílený kůň vytáhl nůž a začal utíkat. Malý velký muž jej chytil za ruce a držel za zády. Kůň mu začal řezat do zápěstí. Potom přiběhla stráž a jeden z vojáku bodl Koně do ledvin bodákem. Zapadalo slunce.

Muž jménem Uzavřený mrak vzal přikrývku od Šíleného koně a přikryl jej, když padl na zem. Kůň jej chytil za vlasy, trhl s ním a řekl, „to ty jsi mě přivedl sem, a pak jste ode mne utekli“ Potom odnesli koně do domu. Všichni byli připraveni bojovat, ale brzy vychladli. Potom se rozutekli. Proto se to stalo. Mohli za to zvědové, kdyby jej pořádně drželi, nemusel být zraněn. Potom jej odnesli do domu. Pustili tam i jeho otce, Pavouka (přezdívka Amerického koně), Bílého ptáka a další, kteří s ním byli po celou noc.

Ptal jsem se lidí od Rosebud, ptal jsem se Otáčejícího se medvěda proč vyprovokovali Koně k útěku. Řekl jsem, že vše zkazili, když začali křičet, „dívej, to je vězení“ Otáčející se medvěd řekl, že nevěděl, že má být zatčen. Řekl jsem jim, „tak proč jste nezůstali u něj a nedrželi ho?“ Byli to zbabělci. Začal jsem plakat. Měl jsem stále svou pušku a oni si mysleli, že budu bojovat. Drželi mně.

Když Šílený kůň zemřel, přijeli s vojenským vozíkem taženým mezkem, aby jeho tělo odvezli zpět do tábora. Pomáhal jsem jim, svlékli jsme ho a dali na něj jelenicovou košili. Tehdy jsem spatřil, kde byl zraněn.

Byl to hezký muž. Neměl černé, ale hnědé vlasy, ostrý nos a úzký obličej. Nikdo dnes v rezervaci takhle nevypadá. Ty vlasy měl velmi dlouhé a rovné. Nos rovný a úzký. Rovné a pevné tělo.

Znal jsem ho dobře, věděl jsem o něm vše, ale kolik měl let, kde se narodil a kde byl pohřben jsem nevěděl. Pohřbili ho vlastní lidé a dokonce ani jeho žena, má sestra nevěděla kam.

Šílený kůň si vzal moji sestru šest let před tím než zemřel. Měl jediné dítě, holčička, která se mu velmi podobala. Zemřela ve třech letech. Má sestra se jmenovala Černý přehoz. Zemřela nedaleko odtud, před pár lety, v době, kdy tolik indiánu mělo chřipku. Bylo ji kolem osmdesáti čtyř let. Nikdy už si nevzala jiného muže.

Šílený kůň byl náčelníkem své země. Jeho otec jej pohřbil tak, aby ani má sestra nevěděla kam. Ještě než byl pohřben, přiletěl Válečný orel a létal nad jeho rakví celou noc.

Otázka: Pamatuje si Rudé pero na dobu, kdy se Šíleného koně ptali, zda by bojoval proti Nez Perces? To bylo možná sedm dnů před tím než byl Kůň zabit. Slyšeli jsme, že bojovat nechtěl a že došlo k nějakému nedorozumění.

Odpověd: Slyšeli jsme, že Nez Perces bojují s býlími lidmi. Vojáci chtěli, aby jim Šílený kůň pomáhal bojovat. On ale nechtěl jít. Nakonec řekl vojákům, že pokud bude bojovat, chce třicet pět dolarů za den a to samé pro své lidi. Když přišel do rezervace vojáci mu slíbili, že už nikdy nevykročí na válečnou stezku. Prvně mu řekli, že boj nebude, pak zase, že ano.

Otázka: Byli bychom rádi, kdyby nám Rudé péro řekl o době, kdy byl Šílený kůň ještě mladíkem, předtím než přišel do rezervace a než začal bojovat s býlími.

Odpověd: Znal jsem ho od chlapeckých let. Nepřátele pod nim zabili válečného koně osmkrát, ale jej nikdy nezranili nijak vážně. Na válečnou stesku nosil bílý kámen s dírou skrz něj, zavěšený na jelenicové kůží přehozený přes rameno. Byl dvakrát zraněný v době kdy se stal válečníkem, ale nikdy potom co měl ten kámen. Ten kámen mu věnoval jeho velký přítel Chips. Můj syn, mladé Rudé péro,ho má nyní. Byl vůdce v mnoha bojích. Byl vůdce v Custerově bitvě. Já jsem v té bitvě byl. On přišel toho roku, kdy se podepsala smlouva o které jsem mluvil. Všude tam kde se bojovalo je země plná namyšlených býlích lidí.

Otázka: Jak se stal náčelníkem?

Odpověd: Od té doby co vyrostl.

Otázka: Slyšel jsem, že když byl mladíkem, velmi se přátelil s člověkem jménem Hrb, neboli Velká prsa, či Vysoká páteř? Rádi bychom věděli více.

Odpověd: Vysoká páteř byl stejně starý jako on. Byl jeho příbuzný. Společně vyráželi na válečné stesky. Jednou vyrazili proti Šošonům, a v tom boji Vysoká páteř zemřel. Já jsem byl v tom boji. O čtyři dny pozdější šel Šílený kůň a já hledat tělo Vysoké páteře, abychom jej pohřbili. Našli jsme jen lebku a několik kostí. Byla to práce kojotů a stepních vlků. Kolem už nebyli žádní Šošoni. Když zjistili koho zabili, všichni zmizeli.